Historie
V červnu roku 1912 byl v Čakovicích založen fotbalový klub s názvem Sportovní klub Meteor Velké Čakovice. Zakládajícími členy se stali Karel Hašek, Bedřich Vorlíček, Jaroslav Petřík, Emanuel Riedl, Jindřich Nouša, Alois Pokora, Jan Šnajdr, Antonín Manda, Oldřich Majer, Václav Vítek, Hubert Valenta, Josef Kokoška, Rudolf Pokora, Václav Rezek, František Vysušil, František Roub, Bedřich Hradecký, Karel Vyhlídka, Jaroslav Rous, Leopold Hruška a Josef Fryš.
V prvním roce činnosti klubu sehrálo mužstvo 9 utkání s celkovým poměrem branek 17:10. Vůbec první utkání sehrál SK Meteor Velké Čakovice s Viktorií Kobylisy a zvítězil 1:0.
V roce 1914 byly zpracovány a schváleny stanovy klubu. Prvním předsedou byl zvolen František Hruška. Téhož roku sehrálo první mužstvo 22 utkání (15–3–4) s celkovým skóre 91:24. Mužstvo tvořili hráči Rezek, Riedl, Vorlíček, Hašek, Toms, Rieger, Kužel, Vintr, Kolařík a bratři Staňkové. Vedle prvního mužstva byl v tomto roce ustanoven i B-tým.
Slibně se rozvíjející činnost SK Meteor Velké Čakovice přerušila první světová válka. Téměř všichni fotbalisté byli povolání do zbraně a proto válečná léta 1915–1918 znamenala pro klub prakticky zastavení činnosti. K jejímu obnovení došlo až v květnu roku 1919, kdy byl předsedou klubu – nyní už jen SK Čakovice – zvolen Bedřich Nepomucký z Letňan a sekretářem Rudolf Pokora. V roce 1920 bylo mužstvo SK Čakovice zařazeno mezi 12 účastníků III. třídy mistrovství Středočeské fotbalové župy. V soutěži se umístilo na 4. pozici. V roce 1921 pokračoval A-tým v soutěži III. třídy, ve které skončil na 3. místě za Břevnovem a Roudnicí nad Labem.
Dobová členská registrace
Dne 18. června 1922 oslavil SK Čakovice desáté výročí založení. Odpoledne nastoupilo mužstvo k zápasu proti Slavoji VIII a prohrálo 1:2. Oslavám příliš nepřál ani celodenní déšť. V jubilejním roce obsadily Čakovice v mistrovské soutěži III. třídy 4. místo. O výsledcích jednotlivých zápasů SK Čakovice v prvních poválečných letech se nedochovaly žádné záznamy. Z let 1921–1922 je známa jenom neúplná sestava mužstva: Andrt, Pokora, Bitman, Maršíček, Petřík, Arnet, Vávra, Čvančara a Janatka. Nejslavnějším odchovancem SK Čakovice byl nesporně obránce Emanuel Hliňák, který hrál v letech 1923–1925 za SK Slavia a potom dlouhá léta za prvoligový ČAFC Vinohrady.
První zápasy po svém založení hrál SK Meteor Velké Čakovice na hřišti, které si fotbalisté upravili na místě bývalého rybníka pod silnicí proti čakovickému zámku. Hřiště bylo vlhké, ale hlavně malé. Proto si fotbalisté postavili koncem roku 1913 nové hřiště na poli za domy č. p. 112 a 114, v místě dnešní Ouhrabkovy ulice. Na tomto hřišti hrál klub svá utkání až do srpna roku 1919, kdy se obecní rada usnesla vyhradit pro hřiště místo na poli u cukrovaru, vedle řepných jam na straně k Letňanům. Zde si fotbalisté počátkem roku 1920 vybudovali v pořadí již třetí hřiště.
Rok 1923 přinesl SK Čakovice velký úspěch. První mužstvo postoupilo do II. třídy. Následující rok byl ve znamení přílivu kvalitních hráčů. Na jaře vstoupil do klubu tzv. kroužek Vášovců, soustředěný kolem nejstaršího ze tří bratří Vášů, Stanislava. Kromě něj a jeho dvou bratrů přišli do Čakovic tři bratři Hliňákové, tři bratři Kaučtí a dva bratři Málkovi, dále Novotný, Rezek, Hytl, Vojtíšek, Žák, Košťál, Nevím, Liška, Sladkovský, Váňa, Huptych, Vlk, Ryčl a Drbohlav.
Netrvalo dlouho a jednotliví hráči byli postupně zařazováni do prvního mužstva. Výsledkem snahy o omlazení kádru byl postup do I. B třídy, ve které hrálo mužstvo v roce 1925 většinou v sestavě Žitný, Drbohlav, Hliňák, S. Váša, Kaucký, Ryčl, M. Váša, Huptych, Košťál a Vlk. V následujícím roce však SK Čakovice hrál opět mistrovské zápasy ve II. třídě. Mužstvo nastupovalo obvykle v sestavě Novotný, Žitný, Hertl, Pokora, Vacl, Petřík, Andrt, Pazdera, Fořt, Hrdlička a Janatka. V dubnu 1926 se hrál důležitý mistrovský zápas s SK Lysá nad Labem. Toho dne však měl mít svatbu kapitán mužstva Josef Janatka, a tak nezbylo než svatbu o týden odložit. V roce 1928 byl předsedou SK Čakovice Karel Cmíral, sekretářem Rudolf Pokora, pokladníkem Josef Fryš, náčelníkem (trenérem) Jaroslav Herbe a členy výboru František Čížek, Alois Vítek, František Novák, Jaroslav Průžek a Karel Hašek. Mužstvo sehrálo v mistrovské soutěži II. třídy 11 zápasů se skóre 31:20 a s 15 body obsadilo 4. místo.
Senzací sezony byla porážka AFK Kbely v Čakovicích 10:0. V srpnu 1928 získalo mužstvo Čakovic křišťálový pohár v turnaji hraném v Úžicích při oslavách 10. výročí trvání ČSR. Byla to první trofej, kterou klub ve své dosavadní historii získal. V roce 1931 hrál SK Čakovice mistrovskou soutěž II. třídy již šestým rokem. Poprvé mužstvo dosáhlo pasivního skóre 19:29 a po 3 vyhraných, 2 nerozhodných a 6 prohraných zápasech obsadilo až 10. místo. Na výsledcích se zřejmě projevila skutečnost, že Karel Novotný, jeden z nejlepších útočníků, hrál nějaký čas za prvoligový AFK Bohemians.
V roce 1932 se mistrovská soutěž II. třídy hrála poprvé dvoukolově. Po slabém začátku skončily Čakovice po úvodním kole na 6. místě. Ve druhém kole se ale výkony výrazně zlepšily. Rozhodující zápas sehrály Čakovice ve Kbelích, kde nastoupilo mužstvo v sestavě: Vlk – Kramula, Huptych – Vávra, Hertl, Pazdera – Novotný, Krbec, Váša, Hliňák, Rezek. Utkání se nevyvíjelo příznivě. Již v 10. minutě si brankář Ludvík Vlk zlomil ruku, proto ho musel zastoupit útočník Antonín Krbec, který se ale nevděčného úkolu zhostil úspěšně. Horší bylo vyloučení Jana Huptycha, mužstvo Čakovic dohrávalo zápas s devíti hráči. Přesto zvítězilo 5:2 a obsadilo konečné 1. místo, čímž si zajistilo postup do 1. B třídy. V jubilejním roce 20. výročí založení klubu bylo úspěchem také vítězství SK Čakovice na turnaji o Fantův pohár v Kostelci nad Labem. Ze tří zápasů mužstvo ve dvou zvítězilo a v jednom remizovalo, s celkovým poměrem branek 10:2. Turnaje se zúčastnili hráči Hliňák, Nedorost, Rezek, Nevím, Krbec, Bendl, Huptych, Kaucký, Novotný, Vávra a Hertl. Kromě toho sehrálo mužstvo v roce 1932 ještě 12 přátelských utkání se skóre 50:26.
V soutěži I. B třídy hrál SK Čakovice v roce 1933 většinou v sestavě: Karous – Kaucký, Huptych – Nevím, Vávra, Nedorost – Novotný, Koudelka, Krbec, Hliňák, Rezek, Hertl, Bendl. První kolo zahájilo mužstvo třemi porážkami: v Hnidousech 2:3, doma s Modřany 1:4 a v Nuslích 0:3. Obrat nastal ve čtvrtém utkání, kdy Čakovice na svém hřišti deklasovaly SK Slaný 11:1. Ve druhém kole mužstvo ve 3 zápasech zvítězilo, ve 2 remizovalo a prohrálo pouze doma s Nuslemi 2:4 a ve Slaném 1:6. Nakonec to stačilo na 3. místo v tabulce za Hnidousy a Modřany a k postupu do I. A třídy. V roce 1934 se začalo mistrovství I. A třídy hrát systémem podzim-jaro.
První kolo se konalo až na podzim; jaro 1934 bylo vyhrazeno přátelským zápasům, z nichž uvedeme ty zajímavější: s Vršovickým SK 10:2, s Viktorií Žižkov B 8:2, s prvoligovou Čechií Karlín 4:5, se Spartou Košíře 5:4, s Nuselským SK 5:3 (za Nusle již hrál Antonín Krbec, bývalý hráč Čakovic), se Spartou Kladno 3:3. Poslední zápas se hrál v Čakovicích 10. června ve stejné době, kdy v Římě probíhalo finále mistrovství světa Itálie-Československo. Aby fotbaloví fandové o nic nepřišli, instalovala tehdy čakovická firma EMPO přímo na hřišti šest radiopřijímačů, u nichž fanoušci smutnili po prohře národního týmu 1:2 v prodloužení.
V květnu se mužstvo SK Čakovice zúčastnilo župního úrazového poháru. V úvodním utkání Čakovice vyřadily Union Žižkov 2:1, ve druhém kole zvítězily v Kralupech nad Čechií 3:2. Třetí kolo se hrálo v Modřanech, kde opět Čakovičtí zvítězili 5:1. Zápas čtvrtého kola se hrál v Čakovicích s Rapidem Vinohrady. Výsledek 4:2 znamenal postup do semifinále. Jako soupeř byl vylosován SK Slavia, tým, jehož hráči tvořili kádr národního mužstva na mistrovství světa v Itálii. Utkání se hrálo 12. srpna 1934 v Čakovicích. Slavia nastoupila v sestavě: Plánička – Ženíšek, Fiala – Skála, Šimperský, Krčil – Junek, Bradáč, Svoboda, Sobotka, Puč. Čakovice hrály ve složení: Karous – Kaucký, Huptych – Bendl, Hertl, Nedorost – Novotný, Hliňák, Heřman, Koudelka, Rezek. Zápasu přihlíželo 5000 diváků a Slavia zvítězila 9:3, po poločase 5:2.
V soutěžním ročníku 1934/35 pokračovalo mužstvo Čakovic v dobrých výkonech předchozích let a v tabulce obsadilo 3. místo za Nuslemi a Unionem Žižkov. Nastřílelo 81 gólů, ze všech účastníků soutěže nejvíc. Také v následujícím ročníku, kdy mužstvo krátký čas trénoval Jan Raichardt, bývalý hráč a pozdější kouč SK Slavie, skončily Čakovice na pěkném 4. místě.
Ročníky 1936/37 a 1937/38 přinesly fotbalistům Čakovic v I. A třídě 6. a 8. místo. V mužstvu se střídali hráči Kalous, Kohout, Huptych, Bendl, Nedorost, Šalda, Novotný, Hliňák, Krbec, Koudelka, Rezek, Staněk, Fiala, Boček, Kožmín, Witz, Šváb, Utratil a Pořádek. Z nových hráčů se v týmu objevili v roce 1937 Rekl a Bambula, o rok později František Smrček. Ročník 1938/39 znamenal mírný vzestup výkonnosti a umístění na 4. místě tabulky. V následujícím ročníku 1939/40 však došlo ke zvratu: 12. místo v tabulce předurčilo mužstvo k sestupu do I. B třídy. Nadešla doba, kdy staří hráči ztráceli výkonnost a mužstvo bylo třeba omladit schopnými dorostenci.
Funkcionáři také sehnali posily a úspěch se brzy dostavil. Mužstvo pod vedením trenéra J. Janatky dokázalo již v roce 1941 vybojovat znovu postup, a to bez jediné porážky, pouze se dvěma remízami.
Jan Hertl si vysloužil přestup z Čakovic do Sparty Praha (tehdejší ČKD Sokolovo), připsal si i starty za národní tým
V soutěžním ročníku 1942/43 si Čakovice vedly v I. A třídě úspěšně a získaly značný počet příznivců. Svízelnější byla hospodářská situace klubu, komplikovaná navíc okupačním lístkovým systémem. O to víc byla ceněna obětavá práce funkcionářů klubu J. Hliňáka, J. Janatky, F. Litery, J. Nápravníka, J. Hewerleho, F. Hrdiny, A. Andrta a dalších, kterým se dařilo řešit i tyto problémy. V této době pohostinně trénoval A-mužstvo Oldřich Urban, hráč ligového AFK Bohemians, jeden z nejlepších předválečných obránců.
S fotbalem začínal v Astorii Mladá Boleslav, později hrál za SK Plzeň. O dorost se po skončení aktivní činnosti staral O. Hertl. Byl u hráčů oblíben a jeho zásluhou se také dostali mezi osm nejlepších dorosteneckých mužstev Čech. Z jejich řad vyšel i syn trenéra, Jan Hertl. Za Čakovice hrál až do roku 1950, kdy přestoupil do Sparty. Poté univerzál působil v Dukle Praha, s níž se stal mistrem republiky (1956), znovu zamířil na Letnou a po angažmá v Motorletu se v roce 1966 vrátil jako hrající trenér do Avie Čakovice. V padesátých letech byl reprezentantem. Nastoupil ve 23 utkáních a zúčastnil se MS 1954 ve Švýcarsku (hrál proti Uruguayi a Rakousku) a MS 1958 ve Švédsku (hrál proti Severnímu Irsku).
Po válce nebyla úroveň čakovického fotbalu příliš dobrá. Klub opustila řada hráčů, kteří se odstěhovali do pohraničí. Značně oslabené A-mužstvo, hrající tehdy v I. B třídě, nedosahovalo valných výsledků. Již 6. září 1945 se hrálo utkání Čakovice-Slavia. Návštěva byla slabá a hra domácích ještě slabší, o čemž svědčí prohra 4:13. Dne 17. srpna 1947 oslavil SK Čakovice pod záštitou Českého fotbalového svazu 35. výročí svého založení utkáním s Admirou VIII. V polovině roku 1948 byl fotbalový klub SK Čakovice nedobrovolně začleněn do Sokola Čakovice. V jarní mistrovské soutěži, která skončila v červnu 1949, se mužstvo Sokola Čakovice umístilo na 5. místě tabulky. 25. května 1950 došlo ke sloučení Sokola Čakovice se závodní jednotou Sokola Avia Letňany, která měla také firemní fotbalovou jedenáctku. Mužstvo sloučených celků pak hrálo v okresním přeboru. V soutěži byly zařazeny územně blízké oddíly, avšak bez rozdílu výkonnosti, takže tým celkem suverénně kraloval tabulce.
V roce 1952 došlo k pokusu o začlenění bývalé slavné Viktorie Žižkov, tehdy ovšem již nesoucí název Sokol ČSAD Žižkov a hrající v krajské soutěži, do oddílu Sokola Čakovice. Čakovické mužstvo bylo potom v průběhu jednání o sloučení administrativně přeřazeno z okresního přeboru do krajské soutěže. Ve skutečnosti však ke sloučení nikdy nedošlo, přestože někteří žižkovští hráči začali za Čakovice hrát. Podmínkou převodu totiž bylo, že nejméně sedm hráčů bývalé Viktorie Žižkov musí mít zaměstnanecký poměr se závodem Avia, nebo musí mít bydliště v Čakovicích. Tato podmínka ale splněna nebyla, na což se přišlo až v době, kdy již byla soutěž krajského přeboru rozehraná. Protože však tým vykazoval dobrou úroveň, ponechal ho řídící orgán v soutěži. Jiné východisko z této spletité situace se nenašlo. Na dovršení všech organizačních změn a zmatků poválečných let byl roku 1952 Sokol Čakovice přejmenován na Spartak Avia Čakovice.
A-mužstvo, hrající v ročníku 1953/54 v krajském přeboru, několikrát za sezonu zaútočilo na vedoucí postavení v tabulce. Základní kádr tvořili hráči Kopecký, Rous, Král, Vanický, Brož, Čadek (pozdější dlouholetý člen Dukly Praha a československý reprezentant), Brouček, Vondráček, Kazda, Novotný, Remiš, Feuereisl a Hamrlík. Následující ročník potvrdil, že dobré výkony nebyly náhodné, ale výsledkem systematické práce a zkušeností trenéra Urbana. Na jaře 1955 zvítězili fotbalisté Čakovic ve východní skupině krajského přeboru s náskokem 6 bodů před Spartakem Metaz Týnec. O titul přeborníka pražského kraje se utkali s vítězem západní skupiny Spartakem TOS Žebrák.
V prvním utkání, hraném v Praze na Korábě, remízovali 2:2 a o týden později zvítězili v Žebráku 4:2. Vítězství znamenalo postup do oblastní soutěže, což byl po 2. světové válce největší úspěch týmu mužů. Zasloužili se o něj hráči Remiš, Čeněk, Kazda, Pařízek, Franc, Vyletal, Kalaš, Kotalík, Novák, Jeřábek a Brož. Účast v oblastní soutěži znamenala dlouhé cesty na hřiště soupeřů, ale také utkání s výbornými celky, jakými v té době nesporně byly Jiskra Náchod, Spartak Pardubice, Jiskra Úpice, Jiskra Liberec, Spartak Mladá Boleslav, Lokomotiva a Jiskra Kolín a další. Čakovičtí příznivci kopané měli v tu dobu možnost vidět hodnotná sportovní utkání. V soutěžním ročníku 1958/59 hrál Spartak Avia Čakovice v oblastní skupině C. Nejvýraznějších úspěchů dosáhl v zápasech s Lokomotivou Kolín (7:0), Lokomotivou Nymburk (4:1), Jiskrou Č. Kostelec (4:1) a Spartakem Chotěboř (3:0 a 4:1).
Základní sestavu ve složení Tomíček, Brož, Váňa, Elefant, Brouček, Dlabač, Rulec, Nevím, Černohorský, Komůrka a Masák doplňovali Vyletal, Škalák, Slezák, Tykač, Čeněk, Krejčí a Tinavský. V roce 1959 se oddíl kopané přestěhoval ze starého škvárového hřiště u cukrovaru na travnatou plochu nového stadionu. Přínosem pro fotbalisty bylo i přilehlé tréninkové hřiště. Přechod na nový stadion však klubu příliš štěstí nepřinesl. V ročníku 1960/61 se A-týmu nedařilo; po pěti letech sestoupil z oblastního přeboru do středočeské soutěže I. třídy, kde hrál od srpna 1961 ve skupině sever s mužstvy Kostelce nad Labem, Velvar, Chaber, Libušína, Vraňan, Kladna, Libčic, Kročehlav, Mělníka, Slaného, Kralup nad Vltavou, Stodůlek a Ďáblic. Předzvěstí pozdější slávy čakovického dorostu bylo mužstvo žáků s celkovým počtem 10 bodů a skóre 39:7 před Miškovicemi, Ďáblicemi a Velení.
Půl století trvání čakovické kopané oslavil Spartak Čakovice v květnu 1962 velkým žákovským turnajem za účasti Spartaku Sokolov, Lokomotivy Rakovník, AZKG, Dynama Kobylisy, Tatranu Prosek, Spartaku Kbely, Slavoje 9 a domácího mužstva. V říjnu pokračovaly oslavy hlavním programem, v němž se uskutečnilo utkání starých gard dvou generací. První garda SK Čakovic z let 1930–1943 měla za soupeře stejně starou gardu bývalého SK Ďáblice, které podlehla 1:2. Mladší garda z let 1943–1950 hrála s výborným celkem staré gardy bývalého SK Rakovník. Hosté se představili v téměř kompletní sestavě z roku 1942, kdy hráli ligu v čele s legendárním Oldřichem Nejedlým. Vyvrcholením bylo utkání A-mužstva Spartaku Čakovice Avia s úplným ligovým celkem Slavie, tehdy Dynama Praha (0:1).
Počátkem šedesátých let mladé fotbalisty Čakovic začal trénovat Oldřich Urban. Podařilo se mu dát dohromady výběr, který suverénním způsobem získal titul přeborníka okresu Praha-východ. Nejlepší žáci postupně přecházeli do mužstva dorostu, které již v roce 1963 postoupilo do krajského přeboru a v soutěžním ročníku 1963/64 skončilo na 3. místě se ztrátou jediného bodu za Baníkem Rudná a ČKD Slaný. Rozhodujícího úspěchu dosáhl dorost v roce 1965.
V kvalifikačních utkáních s ČKD Slaný, nejprve na jeho hřišti (0:0) a potom na domácí půdě (3:1), vybojoval titul přeborníka Středočeského kraje a tím i postup do I. dorostenecké ligy. O titul se zasloužili hráči: Rous, Morávek, O. Urban, Rosický, Nevím, Januška, Slabyhoud, Holzknecht, Schubert, J. Jurkanin, Ložek, Kučera, Ouřada, Burda a Říha. Dorostenci Urban, Říha a Morávek startovali střídavě i v A-mužstvu mužů, což se projevilo také na jeho vzrůstající výkonnosti. V soutěži I. A třídy ročníku 1965/66 vyšel mužstvu především závěr soutěže. V posledním, rozhodujícím utkání zvítězilo nad Spartakem Brandýs 2:1 a postoupilo do krajského přeboru. Pod vedením trenéra Kukly tvořili osu tito hráči: K. Nevím, M. Morávek, J. Havrda, O. Urban, J. Zamazal, J. Vojáček, J. Komůrka, A. Hakl a P. Říha. V soutěžním ročníku 1966/67 sestoupil A-tým mužů z krajského přeboru opět do I. A třídy.
Josef Jurkanin v reprezentačním dresu, s národním týmem si zahrál i na MS 1970 v Mexiku
Současně odešel trenér Kukla. Novou posilou se stal brankář Šalda. Výkonnost mužstva však stále klesala a v dalších ročnících měl hrající trenér Jar. Malecký velké starosti s udržením v I. A třídě. Tenkrát pracovali s čakovickou mládeží postupně tito trenéři: Janatka, Pařízek, Novák, Herclík, Vojáček, Pikhart a Kefurt. V roce 1970 mělo naše mužstvo dorostu skvělý závěr sezony a v konečné tabulce I. dorostenecké ligy obsadilo vynikající 2. místo. Na úspěchu se vedle trenéra Ladislava Kefurta a vedoucího A. Janušky podíleli i hráči M. Novotný, Zd. Jurkanin, E. Helešic, J. Šulc, Zb. Fiala, J. Moulis, Herclík, Bodnár, Halík, Slezák, Dlouhý a Houdek.
Soutěžní ročník 1970/71 přinesl v I. třídě úspěch A-týmu mužů, který již po podzimním kole přezimoval s 20 body na 1. místě a tuto pozici si udržel až do konce soutěže. Vítězství znamenalo postup do pražského přeboru. Pod vedením trenéra Maleckého tvořili kádr hráči Rous, Slezák, Fanta, Komůrka, Zamazal, K. Nevím, Januška, Vl. Manina, Vostrý, Hruška, Bárta, Jar. Malecký, Jos. Malecký, Novotný, Vyletal a Pecka. Následující soutěžní sezona 1971/72, uzavírající šedesátiletou historii čakovické kopané, nebyla úspěšná. A-mužstvo skončilo po podzimní části pražského přeboru na 13. místě s 11 body. Na jaře rozhodl o záchraně až předposlední zápas, ve kterém mužstvo Avie Čakovice remizovalo s Teslou Žižkov 2:2 a skončilo na 14. místě. Dorostenci přezimovali po podzimní části soutěže 1971/72 se sedmi body na předposledním místě. Zmar přinesla jarní fáze. Po sedmiletém působení opouštějí Čakovice nejvyšší dorosteneckou soutěž.
Do roku 1973 vstupoval klub s neradostnou hospodářskou bilancí. Hráči neměli základní vybavení, chyběly dresy a kopačky. Výbor neměl z čeho platit trenéry a správce inventáře. Příjmy nestačily krýt nejnutnější vydání. Návštěvnost fanoušků na utkáních klesla na minimum. Tíživou ekonomickou situaci vyřešil oddíl pronájmem atletické dráhy okolo hřiště Auto-moto klubu Svazarmu Praha 3, a tak stadion v Čakovicích přitahoval víc příznivce ploché dráhy než fotbalu.
V soutěžním ročníku 1972/73 hrál A-tým mužů v pražském přeboru. V dresech Avie Čakovice se objevili noví hráči Zeman, Fajgl a Jebavý. V dobré formě se ukázali dorostenci Franke a Herclík a kondici si udržoval nestárnoucí Komůrka. Po podzimní části soutěže odešel trenér J. Kukla a jeho místo převzal Bohuslav Vyletal, bývalý hráč Sparty i Spartaku Čakovice Avia. Také A-tým dorostu hrál v tomto ročníku pod vedením trenéra Jiřího Vojáčka, bývalého hráče A-mužstva, pražský přebor. Následující ročník 1973/74 byl pro čakovický tým nepříznivý. Z pražského přeboru sestoupila do I. třídy A-mužstva mužů i dorostu. Dorost se však hned v příští sezoně umístil na prvním místě a vrátil se do pražského přeboru. Základní kádr mužů tvořili Januška, Kaucký, Kučera, Pártl, Bahenský, Vrána, Pokorný, Bouška, Cibulka, Babka, Dražďák, Kocourek a Dacaj. Trenérem byl R. Koštial.
V soutěžním ročníku 1975/76 trénoval mužstvo mužů Krejča, který měl k dispozici hráče Majera, Kocourka, Škodu, Herclíka, Svobodu, Maninu, Fajgla, Vránu, Křečka, Halíka, O. a M. Novákovy, Kučeru, Fialu, Bártu, Babku a Pokorného. V roce 1976 byl na hřišti v Čakovicích uspořádán první ročník zimního dorosteneckého turnaje „Memoriál Ládi Kefurta“, bývalého úspěšného trenéra prvoligového dorostu Čakovic.
Závěr soutěžního ročníku 1976/77 dopadl špatně pro mužstvo dorostu, které po dvouleté účasti v pražském přeboru opět sestoupilo do I. A třídy. Na podzim roku 1977 převzal trenérskou funkci A-mužstva mužů Oldřich Urban, jehož zkušenosti se brzy projevily. Po jarním kole ročníku 1977/78 se tým umístil v tabulce I. A třídy na 1. místě s výrazným ziskem 43 bodů před Sokolem Měcholupy (38 bodů). Vítězství znamenalo návrat do pražského přeboru.
Bohuslav Vyletal, legendární vynikající hráč Sparty Praha a národního týmu. V závěru kariéry nastupoval za Čakovice a následně převzal mužstvo jako trenér
Konec tohoto desetiletého období byl ve znamení častého střídání trenérů A-mužstva. Po odchodu O. Urbana přišel z Xaverova František Huml, který v sezoně 1980/81 působil v týmu jako hrající trenér. Další soutěžní ročník koučoval Václav Kamír, bývalý ligový hráč Slavie a Plzně. Před jarní fází soutěže 1982/83 se trenérské funkce ujal M. Morávek s asistentem Komůrkou.
V rámci oslav 70. výročí fotbalu v Čakovicích sehrál A-tým 16. září 1982 přátelské utkání s internacionály Dukly Praha, kteří nastoupili v sestavě: Viktor, Ječný, Čadek, Šafránek, Jelínek, Galeta, Pavlis, Knebort, Dyba, Smolík a Svoboda. Zápas skončil 2:2. O čtyři dny později remizovaly Čakovice s reprezentačním výběrem Prahy 1:1 a dorost zvítězil nad reprezentačním výběrem dorostu Prahy 3:0.
Rok 1983 se nesl ve znamení značných stavebních úprav. Po 13 letech se z objektu šaten vystěhoval bývalý správce Biro, a tak se mohli členové oddílu pustit do rekonstrukce budovy. Správcovou se stala Marie Nevímová, která zde působila až do roku 1991. V roce 1983 byla navázána družba s fotbalovým oddílem TJ Baník Havířov, jehož mládežnická družstva absolvovala v Čakovicích letní soustředění až do roku 1989. V roce 1985 zvítězilo družstvo žáků Avie na mezinárodním turnaji v Havířově. V letech 1983–1992 nedosáhlo áčko mužů výraznějšího úspěchu v pražském přeboru. Nejvýš to dotáhlo na 4. místo v ročníku 1984/85.
Velkým překvapením byl postup mužů do prvního kola Českého poháru v roce 1985; byli však vyřazeni o dvě třídy výše hrajícím Kladnem (1:4). Druhým úspěchem bylo prvenství v Poháru pražského fotbalového svazu 1989/90. V průběhu těchto let se v dresu A-mužstva vystřídali hráči Bouška, Uchytil, V., R. a M. Novákovi, Jakimeczko, Svoboda, Černý, Kolísek, Machač, Janda, Křeček, Franc, Chramosta, Švec, Verner, Jančovič, Komůrka, Nevím, Hlíša, Ruml, Kropáček, Klupsa, Grabmyler, Pikhart, T. a Z. Rychtečtí, Vranka, Rainiš, Žďánský, Vlček, Dacaj, Zajíček, Stádník, Sklenář, Zlatník, Laxa, M. a P. Březinovi M., Čáp, Bahenský, Čep, J. a P. Samcovi, Urban, Grégr, Albrecht, Koštial a Voráček.
Několik hráčů odešlo do oddílů vyšších soutěží: brankář Švec do Xaverova (1983), Urban do Sparty a Laxa do Viktorie Žižkov (1984), Jančovič do ČKD Kompresory a Nevím do Brandýsa nad Labem (1986), Komůrka do Xaverova (1987). Do roku 1986 byl trenérem A-mužstva J. Komůrka, do roku 1989 R. Koštial a po něm Ing. Pokorný. V letech 1983–1992 pečoval oddíl o pět mládežnických družstev, přípravkou počínaje a dorostem konče. Áčko dorostu sestoupilo v sezoně 1985/86 z pražského přeboru, kam se vrátilo po vítězství v ročníku 1988/89. Kromě mistrovských soutěží hrálo od roku 1988 na turnajích týdeníku Gól, kde se nejlépe prezentovalo v roce 1990 na 4. místě ze 16 účastníků. O dorostenecká mužstva se postupně starali trenéři M. Morávek, F. Štolba, Jar. Urban, J. Vostrý, V. Morch a P. Čáp.
V roce 1986 byl předsedou oddílu za odstoupivšího J. Suchana zvolen Ing. Větrovský, hospodářem M. Váša a sekretářem J. Kazda. V roce 1991 postihla oddíl velká ztráta úmrtím dlouholetých funkcionářů a bývalých vynikajících čakovických fotbalistů Jana Kazdy, Vladimíra Nevíma a Karla Pikharta. Na podzim roku 1991 po odstoupení výboru fotbalového oddílu fungoval dočasný výbor, v únoru 1992 pak výroční schůze zvolila nové vedení v čele s předsedou J. Strakou, hospodářem J. Ševčíkem a sekretářem M. Keďuličem. Na úvod oslav 80 let čakovické kopané uspořádal oddíl 11. dubna 1992 mezinárodní turnaj mladších žáků za účasti družstev Sparty, Bohemians, Admiry, německého FC Germania 1911 ENKHI a pořádajícího oddílu. Vítězem se stala AC Sparta Praha. Oslavy vyvrcholily 27. června, kdy se v Čakovicích utkaly týmy Avie s TJ Kompresory, Xaverovem B a s Bohemians a čakovická Stará garda s jedenáctkou rozhodčích.
V následujícím období hrály Čakovice střídavě I. A třídu a pražský přebor. V sezoně 1999/2000 A-mužstvo postoupilo do přeboru Prahy s tímto kádrem: Pacovský, Lukáš, Nedorost, Zd. Jurkanin ml., Plessl, Janda, Jančovič, Rendek, Nevěčný, Komůrka, Holub, Zouza, Švec, Pokorný, Šilhán, Jehlička, trenér Morávek a vedoucí mužstva Svoboda. Velmi úspěšná byla pro čakovický fotbal sezona 2000 – 2001, kdy nově založené B – mužstvo postoupilo do II. třídy.
Svoboda, Pacovský, Lukáš, Nedorost, Jurkanin, Morávek, Plessl, Janda, Jančovič, Pokorný, Pacovský, Větrovský Rendek, Nevěčný, Komůrka, Holub V., Zouza, Švec, Šilhán, Jehlička, Pokorný
Kádr mužstva tvořili trenér: Zd. Jurkanin st. a hráči : Čáp, Janda, Hajšman, Novotný, Čep, Cibulka, Kožuch, Koštial, Borůvka, Pikhart, Novák, Petlan, Fabián, Koucký, Pulkrábek. Družstvo starších žáků pod vedením trenérů Egera, Samce a vedoucího mužstva Vlka vyhrálo II. třídu a postoupilo do I. třídy s tímto kádrem: Samec Petr, Šmoranc, Huňáček, Vlk, Dajčar, Nevídal, Farník, Votava, Samec Jan, Babka, Šipula, Štok, Trnka, Samec M. Všetička, Mihalík a Kubík. V následující sezoně 2001/02 dokázalo opět postoupit naše B-mužstvo již do I. B třídy a dalo nám všem hezký dárek k 90. výročí založení kopané v Čakovicích. Oslavy tohoto výročí se uskutečnily v červnu 2002 a zúčastnili se jich i slavní odchovanci, např. Josef Jurkanin, Zdeněk Jurkanin, František Franke a další.
Mládežnické celky v té době trénovali pánové: Moreni, Štolba, Babka, Eger a Nevídal, B-mužstvo Zd. Jurkanin starší a A-tým Jar. Urban mladší. Výbor oddílu pracoval v tomto složení: ing. Větrovský (předseda), ing. Řeřábek (místopředseda), ing. Pokorný (sekretář), Týc (pokladník), členové výboru Pacovský, Vostrý, Babka, Eger a Jančovič. Sezona 2002/03 patřila k nejčernějším v celé klubové historii. Hned čtyři mužstva sestoupila ze svých soutěží.
Dlouholetý předseda klubu Ing. Zdeněk Větrovský
A-muži spadli z Pražského přeboru, B-muži z I. B třídy, starší žáci i starší přípravka z I. třídy. A-mužstvo získalo 25 bodů se skóre 44:84. Na jaře se potýkalo s velkým nedostatkem hráčů, v soutěži tak nastupovali i hráči B-týmu a dorostenci. Stalo se např., že v utkání s Xaverovem nastoupili teprve 16letý dorostenec Babka a 51letý Zd. Jurkanin. Nepomohla ani výměna trenéra, J. Urbana ml. vystřídal Petr Pleva. A co bylo nejhorší: oddíl přišel o hřiště. Majitelé pozemků uplatnili svůj nárok, a tak A-tým dohrával Co bude dál? Ukončit činnost, nebo pokračovat a hrát v okolí Čakovic na pronajatých hřištích? Nakonec se oddíl rozhodl pokračovat a tak A-tým hraje v Třeboradicích a mladší žáci v Miškovicích.
Ostatní družstva musel oddíl pro nedostatek hráčů zrušit. Poslední utkání na stadionu v Čakovicích se uskutečnilo 19. července u příležitosti 60. narozenin dlouholetého sekretáře oddílu Jindřicha Pokorného, jehož ve funkci vystřídal Jan Roubíček, hráč A-mužstva.
Sezona 2003/04 nedopadla pro čakovický fotbal dobře. A-mužstvo obsadilo v I. A třídě 13. místo a opět sestoupilo, tentokrát do I. B třídy. Hlavně v podzimní části se mu vůbec nedařilo a získalo pouhých 5 bodů. V zimě byl odvolán trenér Pleva a na jeho místo nastoupil Rudolf Koštial. Na jaře se tým obdivuhodně zvedl a získal 24 bodů. Ani to však na udržení nestačilo. Za zmínku stojí střelecká forma hráče Haranta, který hrál pouze na jaře, a přesto se stal nejlepším střelcem celé soutěže.
Dlouholetá stálice mezi tyčemi Petr Hubený
Naše druhé soutěžní mužstvo – mladší žáci – obsadilo ve II. třídě 7. místo. Tým vedli trenér Štolba a vedoucí Strnad. I sezona 2004/05 byla protrápená. Čakovický fotbal znovu sestoupil, z posledního 14. místa klesl do II. třídy. Před sezonou se vyřešily spory s majitelem pozemku, kde je naše hřiště. Domácí utkání se teda mohla hrát na čakovickém stadionu. Bohužel pokračoval už jen A-tým mužů. Mladší žáci se nezapojili do soutěže, neboť někteří už patřili věkově do kategorie starších žáků, a ti se „rozprchli“ do okolních klubů. Mužstvo mužů se stabilizovalo a hrálo v popředí tabulky, ročník zakončilo na velmi pěkném druhém místě za suverénním Suchdolem.
V sezoně 2006/07 se nenaplnily postupové plány a tým skončil, především po velmi špatných jarních výsledcích, až na 8. místě. V sezoně 2007/08 mužstvo až do posledních kol bojovalo o postup, ale skončilo těsně třetí za prvním Újezdem nad Lesy a druhou Březiněvsí. Sezona 2008/09 byla pro čakovický klub velmi úspěšná, celý klub začal pomalu procházet restartem. Po delší pauze se opět začalo pracovat s mládeží, kdy bylo založeno mužstvo přípravky. Mužstvo mužů s přehledem postoupilo do 1. B třídy, za celou sezonu pouze třikrát prohrálo a ostatní utkání vyhrálo. Kádr mužstva tvořili trenér Petr Rosenhofer a hráči Hubený, Hrabánek, P. Samec, Albrecht, Hlavata, Vlk, Ryšavý, Došlý, Hajšman, Jurkanin, Karas, Kožuch, Freudl, Mihalík, Jakimeczko, Petlan, Babka, Koštial plus Sušický, Zouza a Kříž, kteří odešli v průběhu sezony.
Koštial, Jurkanin, Kožuch, Karas, Albrecht, Mihalík, Zouza, Došlý, Rosenhofer Vlk, Babka, Samec, Hrabánek, Hubený, Ryšavý, Jakimeczko, Hajšman
V následujícím ročníku se mužstvu, především po špatném jaru, nepodařilo zachránit 1. B třídu a vrací se zpět do II. třídy. V sezoně 2010/11 obsadilo A-mužstvo 3. příčku, o jednu pozici tak utekl postup. Nově založený tým mladší přípravky obsadil ve své úvodní sezoně 5. místo.
V letech 2011 – 2014 jsme se stále pohybovali ve 2. třídě. Mládež se začala postupně rozrůstat o nové členy a mohla tak vznikat další mužstva přípravek. Zlomová byla sezóna 2014/2015. Před startem soutěže se nám povedlo dojednat návrat odchovanců Jandy, Dafčíka a Adamčeka z Meteoru Praha a především příchod zkušeného útočníka Pavla Mráze. Zkušenosti spojené s dravým mládím se v soutěži projevily a mohli jsme tak na konci sezóny slavit vytoužený postup do 1.B třídy.
V nové sezóně jsme měli snový start a prvních sedm kol jsme byli na 1.místě bez ztráty bodu. Mužstvu velmi pomohl ghanský obránce Eric Kwame Adjei, který byl zapůjčen na měsíční hostování z FK Bohemians Praha. Přes zimu však nováčkovský elán vyprchal a po jarním trápení jsme nakonec skončili na 7. místě tabulky.
Další sezóna nás nezastihla v dobrém rozpoložení. Kádr stárnul a nepodařilo se nám ho vhodně doplnit. V zimě 2016 převzal mužstvo trenér Milan Štefeček. Do posleního kola jsme bojovali o záchranu, ale bohužel bodový zisk nestačil a po dvou letech jsme opět sestoupili do 2.třídy. Následně přišel řez v kádru, několik zkušených hráčů v týmu skončilo a v jednu chvíli jsme ani nevěděli, zda seženeme dostatečný počet hráčů pro další sezónu. Nakonec se nám podařilo získat sedm nových hráčů a dali jsme dohromady na 2. třídu velmi silný tým, který za celou sezónu pouze třikrát poznal hořkost porážky.
Celé jaro navíc tým prošel bez ztráty bodu a mohli jsme tak slavit postup zpět do 1.B třídy. Sezóny 2019/2020 a 2020/2021 zůstaly nedohrány z důvodu celosvětové pandemie COVID 19. Nyní již opět jedeme v plném provozu, máme rekordní počet členů a týmů od nejmenších přípravek až po dospělé a snažíme se celý klub vylepšovat a zkvalitňovat.
