Čakovický kemp ozdobil velikán Koller

Takhle vysokého fotbalistu ještě většina čakovických talentů nepotkala. Na letní kemp mezi ně zavítal legendární kanonýr Jan Koller, nejlepší střelec reprezentační historie (55 gólů), bývalá opora Dortmundu, Monaka nebo Anderlechtu, bundesligový i belgický šampion. Původně brankář, který ještě v jednadvaceti kopal za Milevsko, než ho zkusili ve sparťanském béčku. Jeho 202 centimetrů bývalo terčem lokálního posměchu, který se ale senzačně brzy proměnil v globální obdiv a respekt.

„Vysmívali se mi hodně. Už v dětském věku. Ale pak mě to motivovalo,“ vyprávěl urostlý sympaťák ve velké tělocvičně čakovické základní školy Dr. Edvarda Beneše. Čerstvý padesátník dokázal snadno přitáhnout pozornost více než stovky malých i větších posluchačů. Aby ne, když zjistili, že střílel góly i Realu Madrid, Manchesteru United, AC Milán, trefil se na mistrovství světa a Evropy. Ve slavných arénách narážel na jména jako Zidane, Ronaldo, Maldini, Bergkamp, Henry, Casillas, Roberto Carlos, Crespo, Figo, Giggs, Beckham, Scholes… „Dneska nevím, jestli bych se prosadil. Fotbal se změnil, útočníci jsou menší a rychlejší,“ poznamenal, než se pustil do nekonečné autogramiády spojené s focením. O čem také před fotbalovými mládežníky TJ Avia mluvil?

Oblíbené zakončení: „Hlava, pravá noha. Nejlepší je nejkratší vzdálenost od míče do sítě. Menší obránci byli pro mě náročnější, rychlejší, předskakovali mě. S většíma jsem si poradil líp.“

Nervy, že zkazí něco týmu: „ Psychicky náročný je každý sport. Je nutné zahodit minulost za hlavu, soustředit se na novou šanci. Základ je se do těch šancí dostávat.“

Výjimečná výška: „Měl jsem problém s koordinací, byl jsem samouk, doučoval jsem se v pozdějším věku. Odhad míče ve vzduchu, jak správně naběhnout…“

Dvoumetrové výhody: „Hlavičky, standardky. Celkově byly moje centimetry výhoda. Nevýhody? Rychlost, obratnost. Ale pozor, v jednu dobu, asi ve čtyřiadvaceti letech, jsem patřil k nejrychlejším. Klame to.“

Vzory: „Francouzský záložník Michel Platini. Pak nizozemský střelec Marco van Basten.“

Ronaldo, nebo Messi? „Dřív Ronaldo, teď Messi. Líbil se mi na mistrovství světa v Kataru a líbí se mi i v Americe. Ronaldo měl odchod z Premier League zakončit důstojněji, třeba se vrátit do Sportingu Lisabon, kde kdysi začínal. Nezvládl to. Ale v Evropě ho už nikdo moc nechtěl, proto je v Arábii.“

Oblíbení hráči: „Erling Haaland. Skvělý útočník i člověk, pořád má pokoru. Na rozdíl od Mbappého.“

Oblíbené kluby: „Kromě Dortmundu řeknu Arsenal, Liverpool, Real Madrid, Leverkusen – i kvůli českým hráčům.“

Nejlepší sezona: „Asi rok 1999. Tehdy jsem měl premiéru v reprezentaci a byl jsem vyhlášen nejlepším hráčem belgické ligy. Vzpomínám i na roky 2001, kdy jsme s Dortmundem vyhráli bundesligu, a 2004 kvůli EURO v Portugalsku.“

Nejhorší zápas: „Na Islandu, kde jsem byl hloupě vyloučen za oplácení v kvalifikaci MS 2002. Prohráli jsme pak 1:3.“

Nejhezčí gól: „Ve finále Poháru UEFA 2002 proti domácímu Feyenoordu. Před vápnem jsem si zpracoval odražený míč na prsou, nechal ho spadnout a bum z dvaceti metrů do šibenice.“

Nejlepší brankáři: „Petru Čechovi se dávaly špatně góly i na tréninku. Výborný byl taky Oliver Kahn. Teď se mi zamlouvá Alisson.“

Obávaní obránci: „Jaap Stam ani ne. Sváděli jsme spolu tvrdé souboje, ale hrálo se mi s ním dobře. Spíš se mi vybaví Rio Ferdinand, Marcel Desailly, Alessandro Nesta. Nepříjemní, těžký…“

Nejkvalitnější spoluhráči: „Asi Tomáš Rosický a Pavel Nedvěd. Ale i Tomasz Radzinski, malej, skvěle jsme se doplňovali v útoku Anderlechtu. Stejně jako v reprezentaci s Milanem Barošem.“

Jak jsem nahrál Radzinskému: „V sezoně 2000-01 v Anderlechtu jsme byli nejlepšími střelci ligy, před posledním kolem měl on 22 gólů, já 20. V tom posledním utkání v Aalstu jsem dal za 20 minut dva góly. On mě v poločase prosil, ať mu to nechám, že už jsem byl top kanonýrem v roce 1999. Já mu odpověděl, co mám jako dělat, když potřebujeme vyhrát? Ale minutu před koncem jsme šli sami na brankáře, tak jsem mu přihrál do prázdné branky a dočkal se.“

Jak jsem vycházel s trenéry: „Vždycky jsem dělal, co trenér řekl. Byl jsem rád, že tam můžu být. Karel Brückner byl dobrý psycholog. Měl to jednodušší, protože měl skvělé fotbalisty. Můžete mít geniální nápady, ale potřebujete i geniální hráče. Bez nich nedokážete nic. Pan Brückner nás zavíral nejradši někam do lesa, nepřál si centrum s lidmi. Preferoval pro nás samotu, kde nebylo kam jít.“

EURO 2004: „Ve skupině jsem dal gól Nizozemcům při slavném obratu z 0:2 na 3:2. Na vyrovnání jsem sklepl míč hrudníkem Milanu Barošovi a ten to nádherně trefil. Do čeho by tenkrát kopl, to by skončilo v bráně. Pak jsem dal první gól Dánům ve čtvrtfinále. Velkou šanci jsem měl i v semifinále proti Řecku, ale bohužel, a v prodloužení jsme dostali gól… Kdybych mohl vrátit čas, tak pro tenhle zápas.“

Já jako brankář: „Kuriozita. Hráli jsme s Dortmundem šlágr na Bayernu, dal jsem gól. Ale pak jsme měli dva vyloučené, tím druhým byl gólman Lehmann v 66. Minutě. A protože už jsme měli vyčerpané střídání, šel jsem do branky rovnou já. Skoro jsme se nedostali z vápna, prohráli jsme 1:2, ale já gól nedostal. Prosadil jsem se v Kickeru do sestavy kola – jako brankář.“

Pořád v Dortmundu: „I po kariéře jsme v kontaktu, jezdím tam. Podnikáme cesty do ciziny, třeba do Ghany, Vietnamu, příští týden letíme do Indonésie. Fankluby má klub všude. Líbí se mi, že v BVB vštěpují i mladším hráčům historii, takže i ti současní vědí, kdo jsem.“

Komplexní hráč: „Ano, tím jsem byl. A byl jsem týmovej. I teď, když nastupuju v okresním přeboru, se pořád vracím na obranné standardky. Mám to v sobě. Baví mě to dodnes.“

Co teď ještě hraju: „Kromě fotbalu i hokej, tenis, padel, volejbal, chytám ve florbale, jezdím na kole. Jenom golf mě nechytl.“