Letní kemp s Mistrem i Wiesnerem

Víc než sto dětí, větší parno než u moře, poctivé tréninky, zábava i dva speciální hosté, kteří se proslavili ve sparťanském dresu. Takový byl letošní čakovický kemp fotbalových nadějí v závěrečném prázdninovém týdnu.

Lumír Mistr a Tomáš Wiesner. Oba si na Letné pronajali pravou stranu, slavili ligové tituly, za reprezentaci poprvé nastoupili proti Belgii. Liší se ovšem herním stylem a hlavně 28letým věkovým rozdílem. Tím znovu klapnul plán klubového předsedy Petra Rosenhofera – představit čakovické fotbalové mládeži velké jméno minulosti i současnosti. Stejně jako loni (Jiří Novotný & Adam Karabec) se to povedlo.

První dorazil v polovině kempu charismatický Mistr, už dávno přezdívaný Máňa, podle máničky na hlavě. Udržuje si ji pořád, na svalnatých bicepsech mu hrají kérky, pusa prořízlá, prostě bohém. Ale taky frajer, který se Spartou vystoupal až na třetí místo v premiérovém ročníku Ligy mistrů (1992) a bavil fanoušky úžasnými kličkami.

Co taky vzkázal davu čakovických talentů? „Technický odmala jsem nebyl. Základem fotbalu je hrát na dvě. Hlavně jsem hrál s velkýma chlapama, to se naučíte nejvíc. Sám jsem chodil do lesa, kopal si o zeď. Když mi to nešlo, kousal jsem se do nohy: To není možný, že jsem takový dřevo!?“

Na co by se měli hráči od přípravek po žákovské kategorie zaměřit? „Balon, kluci, balon! Jakmile si s ním nebudete rozumět… Musíte být silní na balonu. Aby pro vás byl míč jako dudlík pro malý dítě. Když mi ho vezmou, budu řvát!“

I když je Mistrovi 55 let a malí posluchači ho viděli hrát maximálně na youtube, získal si je upřímností a připomínáním zajímavých detailů. „Nechápu, když se někdo tlačí s balonem do vápna, že to zasekne a obehrává míč dozadu. Nedává mi to smysl. Začínal jsem v pěti letech v Odolena Vodě. Táta mi brzy umřel, k fotbalu mě přivedla mamka. Když mi bylo devět, přišel jsem na nábor do Sparty. Zpracoval jsem balon, a hned mi řekli, že mě berou. Trénovali jsme v Karlíně, všechno na škváře, na písku. Sám jsem tam dojížděl z Odolky, do 14 let jsem hrál v gumotextilkách.“

Při slavném tažení pod vrchol Ligy mistrů Sparta ohromila senzačními výsledky. V předkolech vyřadila Glasgow Rangers a tehdy mimořádný Olympique Marseille (Papin, Deschamps, Waddle, Boli), ve skupině pak obírala o body Dynamo Kyjev, Benfiku Lisabon (Rui Costa, trenér Eriksson) a nezapomenutelnou se stala domácí výhra nad Barcelonou (Zubizarreta, Guardiola, M. Laudrup, R. Koeman, Bakero, Beguiristain, trenér Cruyff). Máňa Mistr klamal tělem, motal hlavy velikánům, v záloze mimochodem i vedle Martina Frýdka, dalšího člena čakovického trenérského štábu.

„Tenkrát jsem se chystal jako před každým ligovým zápasem. Rozcvička v útrobách stadionu, cigareta na záchodě, napil jsem se alpy a šel na to. Nikdy nemějte strach, na hřišti jsou stejní lidi jako vy,“ vykládal pětinásobný ligový šampion, který doplatil na 17 vážných zranění a kariéru ukončil už ve třiceti.

I tak zažil úspěšné, nebo aspoň vyrovnané bitvy se světovými značkami. Namátkou proti AC Milán (Weah, Maldini, Baresi, Donadoni, Desailly, trenér Capello), Parmě (Asprilla, Brolin, později Buffon, F. Cannavaro, Crespo, trenér Ancelotti), Fiorentině (Batistuta, trenér Ranieri) nebo Dortmundu (Möller, Ricken).

„Komu fandím? Barča. Jednoznačně. V Barceloně mě i po letech poznali, klaněli se mi v restauraci, když jsem jim řekl, že Ronaldinho je pro mě víc než Messi. Měl jsem rád i Maradonu. Georgie Best, Gascoigne,“ nepřekvapí zmíněním legend, které se uměly bavit i mimo trávník.

Jeho aktuální nástupce Tomáš Wiesner na vyšívání kliček u lajny moc není, zakládá si na nekonečné energii vložené do aktivit od praporku k praporku. Poctivostí a sveřepostí to potvrdil i ve všech šesti bitvách o Ligu mistrů, na kemp přijel den po losu základní části. „Těším se na můj oblíbený Manchester City. Neříkám, že půjdeme vyhrát, to by bylo troufalé, ale určitě se o to pokusíme, to je jasné,“ slíbil v areálu TJ AVIA a sklidil potlesk.

Brzy si zahraje taky proti Leverkusenu, Interu Milán, Atlétiku Madrid nebo Feyenoordu. Koho by to napadlo, když vyrůstal v rodině profesionálních plavců? „Prý jsem do všeho doma kopal, tak mě maminka přivedla na fotbal,“ směje se 27letý sparťan.

Začínal na Kačerově, po dvou letech si ho vybrala Sparta, to mu bylo sedm. A už tam zůstal, i když s oklikami. Vyzkoušel řadu hostování: Vlašim, Liberec, Mladá Boleslav. Od covidové pandemie už se ale drží na Letné. „Spartu považuju za evropský klub, konkurence je velká. Ale prostě je důležité makat, věřit a ukázat, že tam patříte,“ poznamenal.

Původně byl křídlem, postupně plnil víc obranné úlohy. Třikrát si zahrál za národní tým. Dohromady už odkroutil za Spartu 155 utkání (13 gólů), oslavil dva ligové tituly.

„Kdo nejvíc vyniká v kondičních testech? Já,“ odpověděl bez zaváhání. Kdo dál? „Lukáš Sadílek, neuvěřitelný běžec. A v posilovně Victor Olatunji – monstrum.“

Oblíbení fotbalisté? „Kyle Walker a Cristiano Ronaldo.“

Fotbalový sen? „Jít do Itálie.“

Má letenský kotel vliv na výkon? „Má. Odvádí dobrou práci. Křičí. Až moc! A to je super.“

Co by změnil v minulosti? „Víc bych makal. A víc bych si i věřil.“

A co je ze všeho nejdůležitější?

„Že vás fotbal baví. Na to nesmíte zapomenout do konce kariéry,“ poradil Wiesner čakovickým talentům na závěr kempu. Tak zase za rok!