Podařený kemp a desatero rad střelce Lokvence
Dorazil právě včas. Po čtyřech dnech, kdy 140 (!) fotbalových talentů z osmi věkových kategorií spalovaly sluneční paprsky, skrápěl čakovický stadion páteční vytrvalý déšť, ale komu by to vadilo. Ve školní tělocvičně vystoupil vzácný host, bývalý reprezentační útočník Vratislav Lokvenc.
Návštěvou fotbalové osobnosti vrcholil kemp, který vedle klasických tréninků jako tradičně rozšiřoval obzory i na dalších frontách. Výlety na stadiony Sparty a Slavie, do sídla FAČR, na proseckou bobovou dráhu, ale i besedy s policisty z pohotovostní motorizované jednotky na téma BESIP.
Svého dávného spoluhráče ze Sparty uvedl Martin Frýdek, pak už Lokvenc, bez čtyř dílků dvoumetrový obr, spustil sám. Něco mohlo dětem připadat povědomé: zprvu si kopal v partě za barákem v Náchodě, kde společně mydlili i házenou, hokej a další sporty. Závodně s fotbalem začal v 9 letech. Prostě proto, že za barákem zbyl už sám, a tak následoval ostatní. Další příhody už zněly capartům Avie divoce. „Ve třinácti jsem šel do Hradce Králové, na učňák, bydlel jsem na intru. Od čtrnácti jsem se musel starat sám o sebe, to byla velká škola,“ poznamenal účastník světového šampionátu 2006 a turnajů EURO 2000 a 2004. Za reprezentaci v éře skvostného útočného tandemu Koller & Baroš odehrál 74 zápasů, dal v nich 14 gólů.
Z Hradce měl v roce 1994 odejít na Žižkov, ale Viktorce ho doslova ukradla Sparta. „Byli jsme domluvení, ale ještě jsem neměl podepsanou smlouvu. V noci přijelo před hotel auto, vylezli nějací chlapi, a že si mám nasednout. Že je poslal Petr Mach, majitel Sparty. A bylo to,“ usmíval se Lokvenc.
Na Letné strávil šest let, získal pět titulů, byl králem ligových střelců, dával góly v Lize mistrů. „Nejlepší doba. Hráli jsme pořád stejně, spíš se chystali soupeři na nás. I u standardek každý věděl, co má dělat, co má hrát. Dnes je fotbal přetaktizovaný.“
V 27 letech se vydal do světa. Nejprve do bundesligového Kaiserslauternu, kde potkal zajímavé spoluhráče. „Miroslav Klose, dodnes nejlepší střelec mistrovství světa, máme pořád dobrý kontakt. Nebo Mario Basler.“ Přes Bochum doputoval do rakouského Salcburku, kde jej vedli i Giovanni Trapattoni s Lotharem Matthäusem a vyhrál titul, stejně jako vzápětí ve švýcarské Basileji.
Co ho zahraničí taky naučilo? „Že v Německu se česká legrace moc netoleruje. Profesionalismus je tam přísnější, důkladnější.“
A tady je desatero Lokvencových rad, které vyplynuly z otázek čakovických nadějí.
1.Choď včas. „Na trénink jsem nikdy nepřišel pozdě.“
2.Choď ven. „Za barákem jsem získal předvídavost, myšlení, zlepšoval techniku. Dbej na práci s balonem – fyzičku doženeš vždycky, když budeš chtít.“
3.Neboj se dlouhánů. „Já byl vysoký až od nějakých 15 let a nejlíp se mi hrálo proti podobně vysokým obráncům. Ti malí jsou rychlí, uskočí, předskočí. Musíš se omlátit.“
4.Neboj se vůbec. „Obejít jednoho, dva, tři soupeře – proč ne? V tvém věku nemusíš mít strach jako dospělí chlapi v lize, kde jde o hodně. Chce to hrát, hrát a střílet.“
5.Ve vápně není čas. „Útočník by měl vědět dopředu, kde stojí brankář, co s míčem udělat. Většinou rozhoduje první kontakt. Záleží i na spoluhráčích.“
6.Pozor na nástrahy. „Ve věku 15-18 let je dost důležitý nechytnout se špatné party, alkoholu.“
7.Přidávej si. „Já měl chuť jít za barák i po zápase. Pak to přijde automaticky, poznáš to. Důležitá je podpora doma, i od trenérů.“
8.Nepřipouštěj si tlak. „Na MS jsem začínal na lavičce, najednou se zranil Honza Koller a já musel do hry proti Americe a od začátku proti Ghaně. Moc jsem o tom nepřemýšlel, šel jsem do toho.“
9.Bav se. „Jde o pocit. Do tvého pocitu nikdo nevstoupí. Největší kritik jsem byl já sám sobě. Fotbal tě musí bavit.“
10.Nestresuj. „Nesmíš o tom přemýšlet. Makej, i když se nedaří. I já to zažil: musíš to zlomit, zase se to rozběhne. Zápas si přehraj v hlavě. Když nám k němu trenér druhý den něco říkal, chtělo se mi říct, že už to všechno vím. Čistá hlava, další den se jede dál. Co umíš, tak hraj.“
