V Čakovicích se mi líbí, říká brankář Petr Chalupa

Do Čakovic přestoupil před začátkem letošního ročníku z Chotěboře, kde sbíral starty i v krajském přeboru. Jak se brankáři Petru Chalupovi zamlouvá nové město, zdejší život i fotbalová stránka se dočtete v rozhovoru.

Co Tě přivedlo do Prahy a jak se Ti zatím u nás v klubu líbí?

Do Prahy jsem přišel v roce 2015 studovat vysokou školu po ukončení střední školy v Havlíčkově Brodě. Následně jsem v roce 2017 začal pracovat ve stavební společnosti KASTEN, která sídlí kousek za Prahou. Praha pro mě byla velká změna, chvilku jsem si zvykal na zdejší život, nové prostředí, i jiné chování lidí kolem mě. Každopádně jsem se poměrně rychle přizpůsobil a to i díky tomu, že jsem začal hrát Strahovskou ligu se spoluhráči z Chotěboře, s nimiž jsme si následně založili i vlastní tým pro Hanspaulskou ligu. Bohužel tím, že jsem byl přes týden v Praze, tak jsem v Chotěboři stíhal akorát páteční tréninky a o víkendu zápasy za A nebo B tým. V roce 2018 jsem na jedné firemní akci dostal nabídku od Michala Bajcury trénovat s Čakovicemi. Upřímně jsem si od prvního tréninku oblíbil jak kolektiv, tak atmosféru v klubu a jsem rád, že se podařilo v létě 2019 dotáhnout úspěšně přestup z Chotěboře a nyní mohu být součástí čakovické družiny.

Přišel jsi z Chotěboře, jak bys porovnal kvalitu soutěží?

Jelikož jsem v žákovských a dorosteneckých kategoriích hrál ještě v Havlíčkově Brodě, tak mohu opravdu srovnat jak kvalitu zázemí, tak jednotlivých hráčů mezi Vysočinou, Prahou a Moravou. Dle mého názoru je rozdíl především ve složení hráčských kádrů a tím pochopitelně i v herním projevu. Vysočina i Morava jsou v dorosteneckých kategoriích hodně o místních odchovancích nebo o klucích, kteří vynikají v blízkých vesnicích. Do dospělého fotbalu pak tito hráči tvoří 90% kádru, který je doplněn o hráče, kteří se neprosadili v nejbližších krajských městech ve vyšší soutěži či se do daného města přistěhovali. V Praze zatím vnímám velké zastoupení jednotlivých národností z ciziny a myslím si, že je to něco co soutěžním zápasům dodává nový rozměr především v individuálních schopnostech hráčů v ofenzivní činnosti. Dále je zde zcela běžné, že za tým nastupují 2 hráči s bohatými zkušenostmi z nejvyšších soutěží a ti udávají hře myšlenku.

Tvoříš brankářskou dvojici s Vojtou Dostálem, v čem jsi lepší a v čem zase lepší Vojta podle tebe?

Řekl bych, že jsem za svoji dosavadní kariéru měl štěstí a setkal se s řadou vynikajících gólmanů. Pochopitelně, jak jsem se od nich některé věci učil já, tak jiné se učili zase oni ode mne. Jinak bych opravdu nerad rozebíral, jestli jsem v něčem lepší já a v něčem Vojta. Pro mě je nejdůležitější, že jsme přátelé, vycházíme spolu, rozumíme si a podporujeme se, jak na trénincích, tak v zápasech. Celkově si dovolím tvrdit, že málo který tým v této soutěži má 2 kvalitní gólmany a právě v tom mají momentálně Čakovice jistou výhodu.

Máme poměrně mladý tým, do kterého zapojujeme vlastní dorostence. Kde vidíš kvalitu a kde naopak slabinu týmu?

Dát šanci dorostencům je vždycky správná cesta, akorát na to ti hráči musí být připraveni a to ne jen herně, ale především mentálně. Ač se to nezdá, je opravdu obrovský rozdíl mezi dorostem a dospělým fotbalem a to ne jenom ve fyzické síle, ale především ve fotbalovém myšlení. Pokud jsou v dorostu hráči, kteří svoji kategorii herně převyšují a chtějí hrát dospělý fotbal s tím, že se smíří i s rolí střídajícího hráče, tak jim to dá do budoucna daleko víc, než oni momentálně vnímají. Na druhou stranu máme v kádru aktuálně i několik zkušených mazáků, kteří se snaží mladíkům pomoci a vysvětlit některé věci. Můj názor tedy je, že tým je momentálně složen velmi vyváženě. Občas bychom si jenom měli všichni uvědomit, že kritika nemusí být vždy negativním hodnocením nepovedeného výkonu, ale spíš hodnocením, nad kterým je třeba se zamyslet a vzít si z něj to podstatné tak, abychom danou situaci příště vyřešili lépe. Myslím si ale, že až se na hřišti trošku více uklidníme a zjistíme, že nemusíme nutně běhat bezmyšlenkovitě úplně všude, kde je soupeř, tak můžeme dokázat opravu velké věci a každý soupeř to s námi bude mít velmi těžké.

Na trénincích bývá vysoká účast, což není všude obvyklé. Jak hodnotíš tréninky a podmínky k přípravě?

Osobně jsem zvyklý trénovat ve větším počtu hráčů, ale chápu, že je to občas složité se sejít. Přeci jen jsme všichni amatéři, kteří hrají fotbal ve volném čase proto, že ho mají rádi. Jelikož jsem sám již dva roky dělal trenéra na dětských fotbalových kempech, tak vím, jak složité je občas připravit kvalitní trénink, na kterém se budou kloubit užitečné a potřebné věci se zábavnou formou her. V tomhle ohledu musím „Rózu“ pochválit, že se mu to zatím daří velmi dobře.

Jak tipuješ naše umístění v této sezoně?

Ono je dost těžké tipovat, jak skončíme, když vidím, že tabulka je velmi vyrovnaná a není výjimkou, že outsider porazí favorita. Každopádně, když jsem přišel do Čakovic, tak jsem slíbil vedení, že nebudeme hrát o záchranu až do posledního kola, jak tomu bylo v minulé sezóně, a jsem odhodlaný tento slib naplnit. Osobně bych asi považoval za úspěch, kdybychom skončili v top 5.